Konečně nastal den, na který jsme se dlouho těšili. 22. červen byl dnem našeho školního výletu. Ráno jsme se sešli v půl osmé na vlakovém nádraží v Českých Budějovicích. Zda odjedeme všichni, bylo napínavé až do poslední chvíle. Minutu před odjezdem vběhla do vlaku poslední žákyně.

Velmi senám ulevilo a už jsme ani nevnímali výhružná slova jednoho z cestujících, kterému se nelíbilo, že naše děti mají místenku na jeho sedadlo. Cestu nám nezkazila ani výluka a přesedání na autobus, ani nefungující klimatizace. Děti byly nejprve zklamané, že jsme všichni v jednom vagonu, ale ve druhém vlaku se dočkaly a užily si svá kupé. A už jsme byli v Praze.

Cestou na Václavské námětí nám pan učitel Starec povyprávěl u soch a pamětní desky o panu Wintonovi, o sv. Václavovi, Myslbekovi a Palachovi. Pak děti dostaly rozchod a šly po nákupech. Nákupy byly zdařilé, děti přišly s taškami dobrot z „mekáče“, s plyšovými čepicemi s pohyblivýma ušima, s kelímky ledové tříště a z očí jim vyzařovala spokojenost. 

A konečně přišel zlatý hřeb výletu – prohlídka Národního muzea. Děti zhlédly výstavu Sály minerálů, Zázraky evoluce a Okna do pravěku. Nejvíce je zaujala luminiscence minerálů. I přes horko, výluku, nerudného cestujícího a zpoždění příjezdu do ČB se nám všem výlet líbil a budeme na něj rádi vzpomínat.