Poslední článek z Anglie je tady...
V pondělí 1. června jsme krátce po obědě vyrazili na náš školní zájezd do Anglie. V autobuse od začátku panovala skvělá nálada a děti, posilněné svačinkami a ňaminkami z domova, si vydržely povídat celou cestu, tedy zhruba krásných dvacet hodin.
Naše trasa vedla přes hraniční přechod Rozvadov, dále napříč Německem až do francouzského přístavu Calais. V úterý nad ránem jsme prošli hraniční kontrolou a pokračovali podmořským tunelem pod Lamanšským průlivem směrem do Velké Británie, kde nás čekalo první setkání s Londýnem.
Řidiči nás vysadili v Greenwichi, čtvrti na jihovýchodě Londýna, která je známá především díky své námořní historii a světovému času. Krátkou procházkou jsme vystoupali k observatoři, odkud se nám otevřel působivý výhled na panorama londýnských mrakodrapů. Moderní budovy finanční čtvrti tyčící se nad městem poskytují krásný kontrast k historickému okolí parku.
Dalším bodem návštěvy byl samozřejmě slavný nultý poledník – pomyslná čára, která rozděluje Zemi na východní a západní polokouli. Někteří z nás tak mohli symbolicky stát jednou nohou na západě a druhou na východě, což je fotografie, která zkrátka nesmí chybět v žádném školním albu. Pak jsme pokračovali kolem slavné plachetnice Cutty Sark k metru, které nás přiblížilo k ikonickému London Eye, což je obří vyhlídkové kolo na břehu Temže. Se svými 135 metry patří mezi nejznámější londýnské atrakce a nabízí úchvatný výhled na celé město. Čekal nás zde nevšední zážitek, z výšky jsme si mohli prohlédnout majestátní Palace of Westminster s ikonickou věží Big Ben, řeku River Thames i moderní londýnské mrakodrapy.
A protože školní výlet bez nečekaných situací by nebyl úplný, postaral se o malé „dobrodružství“ i jeden z našich žáků. Při bezpečnostní kontrole vzbudil pozornost ochranky obsah jeho batohu, obzvláště několik šroubováků a malý nůž. Po krátkém vysvětlování, že nejde o začínajícího londýnského kutila ani tajného agenta, ale o člověka, který je zkrátka vždy připraven přiložit ruku k dílu a pomoci v nouzi, vše dobře dopadlo. Po objasnění situace mohl na atrakci nastoupit, šroubováky po jízdě dostal zpět, jen ten nůž s námi domů už neodcestuje.
Odpoledne děti dostaly přestávku na občerstvení a prohlídku Trafalgarského náměstí i nedalekého China townu plného barevných luceren a vůní exotického jídla. Na konci pauzy nám začalo pršet, ale to nás neodradilo, a pod deštníky jsme vyrazili k Buckinghamskému paláci. Déšť jako na povel ustal a my stihli i skupinovou fotografii.
K večeru jsme se konečně vydali poznat naše anglické rodiny, ale o tom až zítra…
teď mu chybí v kapse nůž.
V úterý večer se naše děti poprvé setkaly se svými anglickými rodinami. Všichni s napětím očekávali, jaké auto dorazí na meeting point, kdo z něj vystoupí a čí jméno paní průvodkyně přečte. Během několika minut bylo „rozdáno“ a podle naší domluvy nám děti z každé rodiny večer poslaly zprávy, že se navečeřely a že je vše v pořádku. Někteří dokonce připojili fotografie večeří a později i dnešních snídaní.
Ráno si pak děti na meeting pointu s nadšením vyměňovaly informace o tom, jakou mají rodinu a jak to u nich doma vypadá. Zjistili jsme také, že několik šťastlivců si stihlo užít i koupání v bazénu.
Každopádně včerejší zážitky začaly rychle přebíjet ty dnešní. Dopoledne jsme navštívili univerzitní město Oxford. Počasí bylo ryze anglické, a přestože všichni od června očekávali spíše slunečné dny, Anglie nám hned připomněla, proč se říká, že místní předpověď počasí není plán, ale spíš návrh. Deštníky a pláštěnky se tak staly našimi nejvěrnějšími společníky a déšť nás více či méně provázel celé dopoledne.
V Oxfordu jsme navštívili slavnou Christ Church College, která patří mezi nejznámější koleje Oxfordské univerzity. Některým návštěvníkům může být povědomá i díky filmům o Harrym Potterovi; její majestátní prostory totiž posloužily jako inspirace pro slavnou jídelnu v Bradavicích. Prošli jsme se také areálem univerzity a obdivovali jedinečnou architekturu historických budov, které kombinují gotické i novogotické prvky. Na každém kroku na nás dýchala historie jednoho z nejstarších univerzitních měst na světě. V Oxfordu jsme si udělali také polední pauzu. Děti si v klidu snědly balíčky připravené hostitelskými rodinami a měly čas projít si malebné uličky s typickými anglickými domky po vlastní ose.
Odpoledne jsme se přesunuli do královského města Windsor, které je známé především díky majestátnímu hradu Windsor Castle – nejstaršímu a zároveň největšímu dosud obývanému hradu na světě a jedné z oficiálních rezidencí britské královské rodiny. Prošli jsme se historickým centrem města a nasávali atmosféru místa, kde se historie britské monarchie potkává s každodenním životem. Teď už sedíme v autobuse a uháníme po dálnici M25 zpátky na meeting point, kde si nás opět vyzvednou naše hostitelské rodiny.
Po dnešním programu se všichni těšíme na večeři, odpočinek a nové poznatky o životě anglických rodin. Zítra máme v plánu vyrazit ke křídovým útesům a následně do přímořského města Brighton, které patří mezi nejkrásnější místa na jižním pobřeží.
Doufáme tedy, že se počasí trochu umoudří, i když po dnešku už začínáme mít podezření, že anglický déšť je vlastně místní způsob, jak turistům ukázat autentický zážitek. A také nám došlo, proč Britové o počasí tolik mluví – ono se totiž během dne několikrát změní a pokaždé to stojí za komentář.
Hned na začátek máme dobrou zprávu: čtvrtek byl prvním dnem, kdy jsme nezmokli a deštníky nemakaly přesčas.
Dopoledne jsme se vydali do Brightonu, oblíbeného letoviska, kterému se přezdívá „Londýn u moře“. Brighton je známý svou uvolněnou atmosférou, plážemi a pestrou směsicí historie i moderní kultury. Už při příjezdu jsme z pohodlných sedaček autobusu viděli, jak za mraky začíná vykukovat sluníčko, což byla příjemná změna. Po výstupu ale náš optimismus odletěl i s kšiltovkami, protože od moře foukal opravdu čerstvý vítr. Za těch pár dní jsme si zvykli, že ačkoli jsme duševně naladěni na léto, fyzicky jsme stále v Anglii a ta si pro nás připravila léto v hardcore edition.
Naše prohlídka města začala u Royal Pavilionu – jedné z nejzajímavějších staveb v celé Anglii. Tento bývalý královský palác nechal postavit princ regent, pozdější král Jiří IV., a jeho vzhled připomíná spíš pohádkový palác z Indie nebo Číny než typickou anglickou architekturu. Jiří IV. realizací této stavby ve své době vyvolal opravdový skandál.
Poté jsme prošli známé uličky The Lanes, spletitou síť úzkých historických ulic plných malých obchůdků, kaváren a nejrůznějších zajímavostí. Je to místo, kde člověk snadno ztratí orientaci, ale zato objeví spoustu nečekaných pokladů.
Po přestávce na oběd jsme se přesunuli na vyhlídkovou věž Brighton i360. Moderní prosklená vyhlídková kapsle nás vyvezla do výšky 138 metrů, odkud byl nádherný výhled na celé město, moře i široké okolí. Následovala prohlídka Brighton Pier, ikonického mola plného atrakcí, stánků a typické přímořské atmosféry. Po návštěvě mola jsme se zastavili na pláži, kde děti dováděly na kamíncích, pozorovaly velké vlny a s nadšením sledovaly i racky, kteří měli o program také postaráno. Krmení ptáků se občas změnilo v lehce neplánovanou „samoobsluhu“, kdy někteří rackové projevili větší iniciativu, než by bylo záhodno, a využili každou příležitost k rychlé svačině.
Odpoledne jsme se přesunuli ke slavným křídovým útesům na jižním pobřeží Anglie, které patří k vyhlášeným místům národního parku South Downs. Čekal nás pěší úsek podél dramatického pobřeží z Beachy Head směrem k Birling Gap. Beachy Head je nejvyšší křídový útes v Británii a nabízí opravdu působivé výhledy, i když nám se výhledy občas ztrácely podle toho, jak nám vítr stylizoval účesy. Děti si ale situaci očividně užívaly, poryvy větru se staly neplánovanou atrakcí a někteří žáci si zkoušeli, jak dlouho je vítr udrží v rovnováze, když se do něj opřou jako do neviditelné zdi. Na konci procházky jsme sestoupili po stezce na oblázkovou pláž, kde se křídové útesy zvedají do výšky z úplně jiné perspektivy. Někteří žáci neodolali a vyzkoušeli, jak studený je Lamanšský průliv, alespoň rukou a odvážnější i bosou nohou.
Po náročném dni jsme se odebrali na poslední večeři u našich anglických rodin a dobíjíme baterky na zítra. Máte se na co těšit
Poslední den našeho zájezdu jsme strávili v Londýně. Nejsme si ovšem jistí, zda vás čtení dnešního článku bude bavit, protože vydatně nepršelo ani nefoukal vítr o síle 50 km/h jako na útesech na pobřeží (a tentokrát jsme tedy nemuseli kontrolovat, jestli máme všechny spolužáky stále na zemi), takže hezký den v Londýně může vyznít poněkud nudně. Ale nebylo tomu tak - ukázalo se, že Londýn umí být nesmírně zajímavý i bez toho, aby nás počasí aktivně ohrožovalo.
Náš program začal u moderní víceúčelové haly The O2 Arena, která původně vznikla jako Millennium Dome a dnes patří mezi největší zábavní arény v Evropě. Odtud jsme metrem zamířili k pevnosti Tower of London, jedné z nejznámějších historických památek Británie. Tato pevnost byla založena už v 11. století Vilémem Dobyvatelem a po staletí sloužila jako královský palác, vězení i pokladnice. Dnes zde můžete vidět například korunovační klenoty.
Poté nastalo velké focení u neslavnějšího londýnského mostu Tower Bridge. Jde o zdobený most se dvěma věžemi, který se otevírá, aby umožnil průjezd velkým lodím po řece Temži. Při jeho stavbě v 19. století byl považován za technologický zázrak a dodnes patří k nejfotografovanějším místům v Londýně.
Podél řeky Temže jsme pokračovali přes Millennium Bridge (ten určitě znáte ze scény s mozkomory z Harryho Pottera) až před St Paul's Cathedral. Na schodech před katedrálou jsme se se slzou v oku posilnili posledními balíčky od hostitelských rodin, obsahujícími všechno od „britsky podezřelých“ sendvičů až po sušenky, které přežily i několik autobusových přesunů.
Poté nás čekala prohlídka katedrály a patrně nejnáročnější část programu: výstup na kopuli, tedy konkrétně 528 schodů, které jsou navrženy tak, aby člověk postupně přehodnotil všechny své životní volby, od snídaně až po to, proč vlastně existují schody. Odměna ale stála za to! Kousky Londýna, které jsme za ten týden nasbírali, najednou zapadly do sebe v jeden obrovský celek.
Z výšky jsme viděli London Eye, Big Ben, Tower i Tower Bridge, bezpočet mrakodrapů od Shardu až po finanční čtvrť Canary Wharf a zase jsme nevěděli, co fotit dřív. Po návštěvě katedrály žáci už jako zkušení Londýňané naskočili do metra a po několika přestupech jsme dorazili na nákupní třídu Oxford Street. Zde se děti proměnily na zcela profesionální likvidátory měny v terénu. Někdo investoval do suvenýrů, jiný do oblečení „protože to bylo ve slevě“. Londýn nás naučil nejen orientaci v metru, ale také to, že peníze zde mizejí rychleji než signál WiFi, když ho nejvíc potřebujete. Každopádně děti se zdají spokojené i s nulou na účtě a my už uháníme domů se spoustou zážitků (a s plnými taškami).
